Timesurfer

  Kdesi v Tichomoří "Hlavně nic nezapomenout", proběhlo mi hlavou, ostatně jako vždy, když někam jedu nebo jdu. Při balení neustále přemýšlím, jestli dělám dobře ... ' Proč? Proč tam vlastně jedu?' Andreas nepřestával přemýšlet o smyslu svého počínání, o slibu, který dal, o smyslu svojí cesty, a hlavně ani netušil, jaké změny vstoupí tímto krokem do jeho života. To ovšem nevěděl nikdo ze zúčastněných. "Tak ahoj Lorenzo. Drž se. Brzy se ozvu", zavolal Andreas na svého kolegu, aby se s ním rozloučil. "No hlavně ty se drž Andreasi. Pěkně si odpočiň, a nezapomeň se někde na druhé straně zeměkoule!"odvětil Lorenzo, "Co Sophie? Není zrovna nadšená, že nejede s tebou. Alespoň mi tak připadala, když jsem byl minule u vás. Není v tom nějaká jiná žena? Přiznej se chlape", vyzvídal Lorenzo a šibalsky se zatvářil. "Neboj, nic takového", odpověděl vyhýbavě Andreas, "vždyť mě znáš". "No právě. Tak utíkej, ať ti neuletí letadlo,

Timesurfer Další z metod, jak se pustit k psaní této knihy, kterou mám celou v hlavě, ale nemohu najít  čas, abych ji napsal, nebo je to výmluva, nevím.. Jako Chameleon 1. část dvojdílné knihy Timesurfer Dračí slzy 2. část dvojdílné knihy Timesurfer Velké téma je vždy ukryto v látce, v příběhu samotném, a jeho velikost je dána hloubkou pohledu... Jiří Menzel ...   Jeho pohled bezděčně klouzal přítomným okamžikem a ponechal náhodě, které jednotlivosti se nejprve vyloučí z velké jednoty. Měl zvláštní schopnost dívat se na lidi a vnikat do nich, aniž vlastně myslel – jen se dívat a vnikat, až v sobě cítil jejich bytost ...